Jakub 1:19-20 Každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu. Vždyť lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš.
Jakub napsal, že se máme dívat do zrcadla Božího slova, uvidět své nedostatky a změnit je. Jedním z nich je kritizování druhých, neboli jazyk a jeho zkrocení. Když křesťany vyzýval, ať žijí v temném světě Boží poselství, napsal, že máme být rychlí k naslouchání, pomalí k mluvení a pomalí k hněvu – zvlášť když jednáme s někým, kdo je negativní a kritický, což je pravým opakem dokonalého Ježíšova obrazu!
„Ale co, když je můj hněv oprávněný a moje slova pravdivá?“ Tak to viděli učedníci, když řešili onu vesnici v Samaří, která odmítla přijmout Ježíše! Ježíš byl se svým týmem na cestě do Jeruzaléma. Z pohledu Samařanů byl Jeruzalém městem těch druhých – těch zlých, těch, co je Samařané nesnášeli. Učedníci argumentovali, že právě Samařané byli těmi, kdo už jednou odmítli Boží cesty. Jak si teď můžou dovolit odmítnout samotného Mesiáše! Učedníci se velmi rychle začali kvůli Ježíši cítit dotčeně: „Ježíši, máme na ně svolat oheň z nebe, ať je stráví?“ S ohledem na okolnosti byl jejich hněv oprávněný. Ježíš je ale napomenul a pokračoval s nimi do další vesnice.
Rychle, pomalu, pomalu. Představte si to jako taneční kroky, které se potřebujeme naučit. Rychle naslouchat, pomalu mluvit, pomalu se hněvat. To neznamená, že nesmíme říkat pravdu, musíme ale přitom být rychlí, pomalí, pomalí! Náš hněv Boží dílo neuskuteční. Ve své slepotě si nedokážeme ani představit, co chce vlastně Bůh uskutečnit. Podobně jako učedníci se díváme na temnotu ve světě, vidíme svedené a pomýlené lidi, vidíme je, jak odmítají Ježíše. Uvěřili zlu a myslí si, že tím dělají dobro. Náš hněv je samozřejmě oprávněný. Přesto ale Jakub říká, že je pozemský. Potřebujeme zpomalit, než začneme mluvit. Nejme Bůh a naše myšlenky nejsou myšlenky Boha. Musíme být rychlí k naslouchání druhým a hlasu Ducha svatého. To je pořádný úkol! Jsme pozemské duše povolané žít podle nebeského standardu. Naše slova a činy by měly vycházet z hluboké lítosti nad ztracenými, z touhy po milosrdenství a ze srdce hledajícího Boží království. Když se podívám do zrcadla, vidím, že potřebuji přibrzdit, zhluboka se nadechnout a začít se učit ten těžký taneční krok: rychle, pomalu, pomalu. Rychle, pomalu, pomalu.