Přísloví 11:25 Štědrý člověk bude zbohacen, kdo napájí druhé, bude sám napojen.
Naše rodina se právě vrátila ze safari v parku jezera Nakuru. I když do jezera přitéká pět řek, jeho voda je toxická. Nemá totiž odtok. Kvůli silnějším dešťům v posledních letech se jeho rozloha zdvojnásobila a jezero pohltilo všechno, co bylo v blízkosti jeho břehů. Hlavní okružní cesta je nyní pod vodou. Z ní mohli návštěvníci parku zahlédnout leopardy odpočívající ve stínu akáciového lesa, který jezero obklopoval. Ten idylický africký les je teď depresivním útvarem mrtvých pahýlů trčících ze zkažené vody.
Při myšlenkách na jezero Nakuru mně přicházely na mysl dvě myšlenky:
Na té základní úrovni každý vodní útvar potřebuje nějaký odtok, jinak začne být toxický. Je-li prostředí, v němž se jezero nachází, bohaté na minerály či jiné látky, je situace o to složitější. I pokud se jedná o něco dobrého, dostatek čehokoliv bez ‚odtoku‘ začne být toxický. V lidském životě to konkrétně platí pro přijímání a dávání materiálního bohatství. Bůh řekl Abrahamovi, že mu požehná, aby se mohl stát požehnáním. Dostáváme nejen pro vlastní spotřebu, ale proto, abychom mohli být požehnáním pro druhé.
Není-li odtok, přísun vody toxické jezero nevyčistí. Voda jezero zvětšuje a zvyšuje jeho apetit. Jezero nedosáhne uspokojení a proměny, ale čím dál víc ničí. Člověk by odhadoval, že ti, kdo získali velké jmění, si řeknou „to by stačilo“ a začnou žít. Skutečnost je ale taková, že čím víc máme, tím těžší je začít dávat. Slovo charita neznamená pro mnoho bohatých dávání, ale způsob, jak si udělat reklamu nebo jak tahat za nitky. I když to zní děsivě, z charity se stal velký byznys. Pro mnoho toxických životů není charita plynoucím a očišťujícím odtokem, ale rozšiřování břehů osobního království – pohlcující a ničící.
V toxické kultuře roku 2020, se mnozí podivují: „Proč takový člověk nedává víc?“ nebo „Proč já nemůžu mít víc?“ Moudrost světa říká, že bohatý by měl být štědrý. Boží moudrost říká, že štědrý člověk bude zbohacen. V Kristově království jsme vedeni k tomu, abychom nechali i to nejmenší požehnání přetékat k druhým. Dávání nepřináší požehnání jen obdarovanému. Přináší zabezpečení dárci – udržuje mu srdce svěží a čisté. Ten, kdo napájí druhé, bude sám napojen. Z vašeho nitra poplynou řeky živé vody! Nedržte si věci pro sebe. Nedovolte, aby se požehnání u vás otrávilo. Důvěřujte Bohu, otevřete srdce a pusťte ho dál!