Skutky 2:1-2 Když přišel den Letnic, byli všichni spolu. Náhle se z nebe ozval hukot, jako by se řítil prudký vítr, a naplnil celý dům, kde seděli.
To, že Duch svatý přišel do církve v den Letnic, nebyla náhoda. V tomto naplnění proroctví Bůh zjevil několik věcí. Já se zaměřím na jednu. Padesát dnů poté, co židovští otroci jedli ve spěchu beránka a byli vysvobozeni, došlo na hoře Sinaj k události doprovázené blesky, hromy a dýmem. Spolu s ukázkou nadpřirozené moci předal Bůh Mojžíšovi zákon. Ten padesátý den byl důležitý, protože to byl den po uplynutí sedmi týdnů. Sedmička je číslo Boha a jeho dokonalého díla. Sedmkrát sedm dnů od vysvobození a po nich výbušný den, kdy nám Bůh dal svá přikázání.
Boží zákon jsme však nedokázali věrně dodržovat. Bůh totiž nevyžaduje jen pouhé dodržování pravidel (nezabiješ), ale dodržování ducha zákona. Všichni se proviňujeme vraždami v srdci a ve slovech. Nedokázali jsme dodržet podstatu zákona: milovat Boha celou svou bytostí a milovat druhé jako sami sebe. A Ježíš pak přikázal ještě víc: že máme milovat druhé tak, jak nás miluje On. To už je totálně nemožné. Ježíš se musel sám stát naším dokonalým pesachovým beránkem, aby nám odpustil naše selhání. Padesát dnů poté došlo k další výbušné události: dal nám Ducha svatého, abychom dokázali Jeho přikázání dodržovat.
Obě tyto letniční události, k nimž došlo padesátého dne od vysvobození, byly doprovázeny projevem velké síly. První dýmem a hromem, druhá hukotem vichru. Šlo o Boží moc. O dokonalý plán. Byli jsme vysvobození, abychom se mohli stát Božím lidem, znát Boží přikázání a mít v sobě Božího Ducha, abychom Ho dokázali poslouchat celým srdcem, duší, myslí a silou. Záchrana, milost, zjevení a Boží Duch – všechno dokonale naplánované.