Přísloví 28:26 Kdo spoléhá na vlastní srdce, je hlupák, kdo ale žije moudře, unikne z nástrahy.
Srdce, tedy v podstatě naše emoce a motivy jsou nespolehlivé. I když nás mohou v jedné chvíli vést správně, v další nás klidně svedou na scestí (což je dokonce pravděpodobnější). Srdce bude klamat druhé a dokonce i nás samé už od těch nejmenších záležitostí. Promluvte si s člověkem, který si zahrává s mimomanželským románkem, a uvidíte sebeklam jak pod lupou. Najde se ale v každém srdci. Jít za pravdou a moudrostí namísto iluze vyžaduje odhodlání, soustředění a kázeň.
Když s Ježíšem mluvila žena u studny, rozdělila uctívání Boha do dvou táborů na základě kulturních a historických odkazů: na Samaří a Jeruzalém. Šlo o pokus jejího srdce oddělit se od pohledu člověka, kterého rozpoznala jako proroka – židovského proroka! Ježíš reagoval tím, že Boha je nutno uctívat v duchu a v pravdě. To je svoboda! Nejen, že se pravdy nemusela bát, pravda byla základem uctívání Boha.
Vypadá to, jako kdyby byl na zemi vypuštěn „rozbíječský“ duch. Čím dál víc lidí je vtahováno do vzájemně nesmiřitelných táborů. Pasti číhají vlevo i vpravo. Mnozí lidé spoléhají na to, že je bludištěm různých klamů provede právě srdce. To je ale plné pokřivené motivace, vedené emocemi a strachem, takže člověka často podvede. Moudrost o této slabosti ví, takže hledá bezpečí v radách z Písma, od Ducha svatého a v množství rádců. Jen málo lidí v církvi se vydalo tou nepohodlnou cestou moudrosti. Místo rychlé a emotivní reakce nebo reakce typu „vždyť mám částečně pravdu“ se musíme naučit poodstoupit a hledat moudrost. Pasti číhají všude, ale ti, kdo chodí v moudrosti, jim uniknou! Srdci se nedá věřit. „Otče, potřebujeme Tvou moudrost!“