Římanům 9:2-3 V srdci nosím hluboký zármutek a neustálou bolest. Přál bych si sám být zavržen od Krista ve prospěch svých bratrů, svých tělesných příbuzných.
Jako mladík jsem se přestěhoval z Oklahomy do Kalifornie. Chtěl jsem se tam věnovat herectví a taky evangelizovat. Inspiroval mě Keith Green, byl jsem plný touhy říkat druhým o Ježíši. Zásadní otázkou pro mě bylo „jak?“ Poslouchal jsem nahrávky kazatelů, četl knihy o evangelizaci a sledoval, jak to dělají druzí. Čím víc jsem se ale přátelil s nekřesťany, tím víc jsem si uvědomoval problém, o němž většina těchto materiálů nemluvila. Odpovědí nebyla horlivost, ale srdce zlomené kvůli ztraceným. Čím víc jsem nechal své srdce zažívat Boží hluboký zármutek kvůli ztraceným, tím hlubší byla moje touha udělat cokoliv, abych každému člověku pomohl poznat Krista. Evangelizace a učednictví najednou přestaly být povinnostmi z „duchovního úkolovníku“ a staly se přirozeným projevem lásky.
V těch verších Římanům mluví apoštol Pavel o lásce ke ztraceným příbuzným či svému národu a ochotě nechat se kvůli nimi zavrhnout Kristem. Před svým obrácením byl horlivým bojovníkem za Boha. Poté, co se mu otevřely oči, se mu do srdce vlilo Boží srdce – Boží zármutek kvůli ztraceným. Původní horlivost, která drtila druhé, se změnila v lásku, která drtila jeho vlastní srdce a způsobila, že byl ochoten položit za druhé svůj život. Tak vypadá evangelium v akci.
Většina hlasatelů evangelizace, jimiž jsem se nechával zpočátku vést, mluvila o ztracených jako o cílových objektech. Mým úkolem bylo dotlačit je k poddanosti pravdě evangelia. Když mě pro ně začalo bolet srdce Boží láskou, všechny ty návody, triky a pomůcky mě začaly urážet. Má zásadní otázka se změnila z „jak evangelizovat“ na „jak mám přátelům ukázat Boží lásku?” Osobní zkušenost říká, že takový zármutek nepřichází proto, že ho chceme, ale proto, že si o něho řekneme. To není modlitba za ztracené, ale modlitba za získání Kristova srdce pro ně. V současné době rozdělení a konfliktů potřebujeme víc než kdy dřív srdce naplněné Boží láskou k těm, kdo chodí ve tmě. Chceme-li se stavět proti manipulativním tlakům propagujícím temnotu, musíme se přestat na lidi dívat jako na nepřátele. Jde to stěží, takovou rovnováhu je možné najít jen z milosti a v modlitbě.
„Ježíši, nemáme schopnost ani sílu překonat nenávist, zmatení a klamy současné doby, tvoje láska to ale dokáže. Naplň nám srdce svým zármutkem pro ztracené. Proměň nás v děti, které se dívají, jednají a reagují jako ty.“