Lukáš 6:26-28 Běda vám, když o vás budou všichni lidé mluvit dobře. Stejně chválili falešné proroky. Říkám vám: Milujte své nepřátele a buďte dobří k těm, kdo vás nenávidí. Žehnejte těm, kdo vás proklínají, a modlete se za ty, kdo vám činí příkoří.
Proč bychom se měli starat o to, jestli se k nám lidé chovají stejně jako k falešným prorokům? Důležitou otázkou je, proč byli ti proroci falešní? Jan 12:42 uvádí, že v Ježíše uvěřilo mnoho z hodnostářů, ale nebyli ochotni to veřejně přiznat, protože se báli, „aby nebyli vyobcováni ze synagogy. Toužili víc po chvále od lidí než po chvále od Boha.” Je-li naší hnací silou to, aby o nás lidé mluvili dobře, stáváme se stejně falešnými jako ti proroci dávnověku.
Už mnoho let vídám všemožné „hodnostáře“, jak si v církvích budují své obdivovatele a stávají se závislými na lidské chvále. Když se jejich publikum rozroste i na lidi vně církve, láska k lidskému obdivu se jim stává Achillovou patou. Místo pozitivního vlivu na svět dělají kompromisy, aby si vysloužili další chválu. Někteří nakonec odejdou s přesvědčením, že všechno, čemu dřív věřili, je lež.
Před lety jsem mluvil s jedním kazatelem o tom, jak vypadá má práce ve světě umění, o tom, jak zoufale k tomu potřebuji na každý den Boží moudrost a odvahu. Reagoval na to tím, že na rozdíl od mých zkušeností, pro něj nebylo nikdy těžké se postavit za pravdu. O pár let později se vrátil na univerzitu, aby si tam udělal doktorát. Většina lidí v jeho programu měla silně protikřesťanské názory. Když jsme se viděli později, dělal už se svou vírou vážné kompromisy. Uvědomil jsem si, že dokud nezměnil své prostředí a nevrátil se na univerzitu, nikdo z lidí, od nichž potřeboval slyšet chválu, ho za jeho víru vlastně nekritizoval.
Dělám, co můžu, abych svým dětem pomohl stát se silnými a zásadovými osobnostmi – aby byli věrní tomu, čemu věří. A to přesto, že vím, že až se za svou víru postaví, budou riskovat kritiku a odmítnutí. Proto k tomu Ježíš dodal „milujte své nepřátele a buďte dobří k těm, kdo vás nenávidí“. Právě v tom církev v mnoha ohledech selhala. Není to žádná sranda stát za svými zásadami a modlit se za ty, kdo vás proklínají právě proto, že za takovými zásadami stojíte. Člověk cítí, že něco takového je nad jeho síly, ale Ježíš nám nabízí svou milost, abychom dokázali jít po jeho cestě v jeho síle. Naší výzbrojí musí být touha zalíbit se v prvé řadě Bohu, nebát se odmítnutí a žehnat těm, kdo proklínají. Právě tato nesnadná kombinace vytváří průzor, kterým může opravdově zazářit Boží pravda.