Žalm 49:6 Proč bych se bát měl ve zlých časech, když jsem obklopen záští nepřátel?
Toto je Boží zaslíbení. Ne, že všechno tady dopadne dobře, ale dopadne to až poté, co okusíme smrt. To může být hořká útěcha, ale jinou naději nemáme. 49. žalm přesměrovává v dobách těžkostí naše srdce k Božím zaslíbením. Boží spravedlnost (a tím i naši naději) shrnuje takto:
Proč bych se bát měl ve zlých časech, když mi hrozí, že mě hříšné skutky zvrhlých zcela přemůžou? Spoléhají na vlastní jmění, chlubí se svým bohatstvím. Jeden druhého však vykoupit nedokáže, nedokáže Bohu zaplatit výkupné, aby žil navěky a nepoznal smrt. I moudří lidé umírají, natož pošetilci a arogantní, ti všichni pominou. Dopadnou tak ti, kdo jsou si sebou jistí, i ti, kdo je tak obdivují. Budou zahnáni do propastného hrobu jak ovce, jejich pastýřem bude nakonec smrt! Vládnout pak nad nimi budou zbožní, až přijde den věčné odplaty. Jejich těla budou hnít v hrobě, k ničemu jim budou jejich honosná obydlí. Můj život ale Bůh z moci hrobu vykoupí, vytrhne mě z jeho sevření a postaví na bezpečné místo. (žalm 49:6-16)
Myslím, že žijeme ve znepokojivých dobách. Lásce ani respektu se zrovna nedaří, láska spíš vychladá. Musíme si proto hlídat srdce před strachem, zlobou a nenávistí. Žalmista píše, že máme svou naději vkládat v Boží dobrotu a věrnost. Lidská pomsta nedokáže uskutečnit Boží spravedlnost, stejně tak lidský hněv se nedá srovnávat s Boží odplatou těm, kdo spoléhají na Jeho zaslíbení. Bezbožné zavede smrt jako ovce až do propasti, ale ti, kdo doufají v Hospodina, nad nimi budou vládnout. Ať se stane cokoliv, nebojte se a nepusťte k sobě nenávist. Prosazujte dobrotu a spravedlnost – a důvěřujte Bohu. On vás spolehlivě „vykoupí z moci hrobu“.