Židům 5:7, 9 Za svého pozemského života přinášel Kristus s hlasitým křikem a slzami modlitby a prosby Tomu, který ho mohl uchránit před smrtí… Tak dosáhl dokonalosti a všem, kteří ho poslouchají, stal se původcem věčné spásy.
List Židům se věnuje několika velmi hlubokým tématům. Prvním, úhelným kamenem, je, že se Ježíš stal naším dokonalým nejvyšším knězem a svatou obětí. Druhým je, že v něho máme mít víru a řídit se jeho příkladem. Klíčovým místem je: „Za svého pozemského života přinášel Kristus s hlasitým křikem a slzami modlitby a prosby Tomu, který ho mohl uchránit před smrtí… Tak dosáhl dokonalosti a všem, kteří ho poslouchají, stal se původcem věčné spásy.“ Tato pasáž obsahuje mnoho důležitých myšlenek. Zaprvé, Ježíš se nemohl zachránit sám. Dalo by se říct, že i kdyby se Ježíš mohl zachránit, nemohl by zachránit i nás. Aby mohl dosáhnout našeho spasení musel Otce na 100 % poslechnout.
Řecké slovo přeložené v tomto verši jako prosby je v Novém zákoně použito jen dvakrát. Zde a v Židům 12:28. To slovo nese obraz člověka s olivovou větvičkou (znamení hluboké úcty a pokory) žebrajícího o pomoc. V Lukáši Ježíš vypráví příběh o dvou králích: „Jestliže král ví, že by nedokázal odrazit útok silnějšího krále, rychle si vyžádá podmínky míru.“ O takovou prosbu jde. Olivová větvička je pružná, ohne se a nezlomí. Když ji někdo nabídl, znamenalo to, že dotyčný nabízí svou vůli, že je ochoten ji ohnout či sklonit před tím, kdo má v ruce život nebo smrt, odměnu nebo trest. Za svého pozemského života Ježíš skláněl svou vůli před Otcem s hlasitým křikem. To se mě hluboce dotýká.
Ježíš, který přišel od Otce a byl s Otcem vždy jedno, se stal člověkem jako my a potřeboval systematicky poddávat svou lidskou vůli Bohu, a to s hlasitým křikem a slzami! I když vrcholným poddáním byl kříž, už za dnů svého života poddával svou vůli Otci. Tím se stal naším dokonalým příkladem, naším věčným nejvyšším knězem a jediným zdrojem věčného spasení… pro ty, kdo ohnou a skloní svou vůli před tou jeho. „Buďme Bohu vděční a služme mu (sklánějme svou vůli před tou jeho) s posvátnou bázní a úctou, vždyť náš Bůh je oheň stravující.“ Židům 12:28