Skutky 17:28 „V něm žijeme, pohybujeme se, v něm je naše bytí…“
V nejistých dobách se lidé vždycky ptali: „Kde je Bůh?“ I křesťané mohou mít pocit, že Bůh jaksi zdřímnul nebo je na dovolené. Pavlova slova ve Skutcích 17 jsou krásným popisem reálnosti Boha a existence všech lidí v rámci jeho přirozenosti, moci a milosrdenství. I když existujeme v Bohu a nemůžeme existovat bez něho, rodíme se bez znalosti jeho přítomnosti. V tomto nevědomí lidé plují oceánem jeho milosti a ptají se, proč nikde není voda. Zhluboka vdechují jeho věčnou lásku a vyptávají se, proč tam není vzduch. Pavel o tom věděl a snažil se otevřít srdce Atéňanů vůči tomu, jak je Bůh reálný.
Bůh, který stvořil svět i všechno v něm, nebydlí v chrámech udělaných rukama ani si nedává lidskýma rukama sloužit, jako by něco potřeboval, protože sám všem dává život i dech a všechno. Každému člověku stanovil čas a místo, kde bude žít, aby hledal Boha, zda by se ho snad mohl dotknout a nalézt ho – ačkoli není daleko od nikoho z nás. Vždyť v něm žijeme, pohybujeme se, v něm je naše bytí. Proto, i když Bůh přehlédl časy nevědomosti, nyní ukládá všem lidem, aby činili pokání. Určil totiž den, v němž bude spravedlivě soudit svět skrze muže, kterého k tomu ustanovil, o čemž podal každému důkaz, když ho vzkřísil z mrtvých. (Skutky 17:24-28, 30-31)
Pavel se nesnažil změnit to, že lidé nevěří v Boha. Spíš se jim snažil zpochybnit jejich chybné představy o něm. V současnosti, kdy se mnohé životní normy otřásají v základech, se mnoho ptá po smyslu života, Bohu a jeho existenci. To je pozitivní. Vynikající doba na modlitby, aby lidé otevřeli srdce pravdě, kterou může zjevit jen Duch svatý: že Bůh není omezen na kostely ani na nebeskou říši, ale je blízko. Je oceánem, který je všude kolem nás, a vzduchem, který dýcháme. V něm žijeme, pohybujeme se a existujeme. A to je uklidňující pozice, z níž se dá vycházet.