1 Korintským 12:14, 17 Tělo se přece neskládá z jedné části, ale z mnoha. Kdyby bylo celé tělo okem, kam by se poděl sluch? Kdyby bylo celé uchem, kam by se poděl čich?
Boží koncepce intimního vztahu je tvrdý oříšek. Děti se plodí jen spojením muže a ženy: protikladů a součástí celku. Když si Ježíš vybíral učedníky, kteří mají Jeho poselství přenést do světa, vybral si odlišné osobnosti různých schopností i úrovně vzdělání. Zvládnout rozmanitost je však nesnadný úkol.
Manžel (podobně manželka) si povzdechne: „Život by byl o tolik snazší, kdyby žena viděla věci stejně jako já a dělala, co říkám.“ To je možná pravda, ale základem křesťanského života není snadnost. Je jím růst. Růst vyžaduje změny způsobů, které nejsou kristovské. Snadné, homogenní prostředí v nás vyvolává představu, že už jsme zralé osobnosti. V tlacích a zápasech upřímných, hlubokých, smysluplných, a tím také bolestivých vztahů ale vychází na světlo naše nezralost.
Původcem a propagátorem opravdové rozmanitosti je Bůh. Duch tohoto věku propaguje rozmanitost (módněji dnes diverzitu) mezi typy lidí, kteří ale mají stejné (uniformní) pohledy na věc, názory a přesvědčení. K tomu pak stačí cenzura, vynucení podřízenosti (lépe zní compliance) a vyloučení nepřizpůsobivých. Boží plán jednoty mezi rozmanitými lidmi ale byl dát nám jeden hlavní úkol (milovat) a jednoho hlavního vůdce (Ježíše). Jeho přístup k jednotě umožňuje různorodost stylů, názorů, pohledů i silných a slabých stránek. Kdyby celé tělo fungovalo jako oko, jak bychom slyšeli? Kdyby celé tělo bylo uchem, kde by byl čich? Je životně důležité nenechat se oklamat homogenní, povrchní rozmanitostí. Chce to žít a prosazovat skutečnou rozmanitost, jakou ustanovil Bůh.