2. Korintským 4:17 Toto krátké a lehké soužení působí s ničím nesrovnatelnou váhu věčné slávy
V Keni narážíme na potíže způsobené místními úřady, nepřáteli, a dokonce i „přáteli“. Ve srovnání s tím, čím trpí ve světě jiní lidé a čím trpěli lidé v historii, jsou však tyto potíže malé. Ani tak není žádná zkouška příjemná. Klíčem k tomu, jak se vypořádat s těžkostmi života, není snažit se od nich izolovat, ale spíš je vidět v rukou našeho Mistra: jako příležitosti, kdy v nás lidé mohou vidět Ježíše a kdy se v nás může rodit Jeho sláva.
Ze všech stran zakoušíme soužení, ale nejsme zdrcení; býváme bezradní, ale ne zoufalí;
býváme pronásledováni, ale ne opuštěni; býváme sráženi, ale nejsme zničeni. Stále na vlastním těle zakoušíme Ježíšovu smrt, aby byl na našem těle zjeven také Ježíšův život. Toto krátké a lehké soužení působí s ničím nesrovnatelnou váhu věčné slávy. (2. Korintským 4:8-10, 17)
Těžkostem života nikdo neunikne, ale utrpení, které nemá smysl, je vyčerpávající a bývá nesnesitelné. Pavlova slova o Božím záměru uprostřed těchto tlaků nám dávají naději a dokonce důvod k radosti. Přesto, když prožívám těžkosti, mé první modlitby prosí za vysvobození nebo směřují k soudu nad pronásledovateli. Ano, Bůh nás může vysvobodit, ale apoštol Pavel nás v takových zkouškách upozorňuje na zásadnější službu či poslání, které život Ježíšových následovníků má: že tyto krátkodobé tlaky mohou na našem vlastním životě ukázat na Ježíšovu smrt, život a moc – a i v nás vytvořit slávu větší váhy. Bolest z takové zkoušky to možná nezmenší, ale zkoušce to dá s ničím nesrovnatelný smysl!