1 Petr 4:1-2 I Kristus podstoupil tělesné utrpení, a tak se stejným odhodláním vyzbrojte i vy. Kdo trpěl na těle, skoncoval s hříchem, takže zbytek svého života v těle už nevěnuje lidským tužbám, ale Boží vůli.
„Je to hřích, když…?“ Už základ té otázky míjí podstatu hříchu, protože vychází ze světského pohledu. Proto potřebujeme znát pohled Boží. Verš Římanům 14:23 říká, že „všechno, co není z víry, je hřích“. Hřích není seznam deseti věcí, které člověk nesmí dělat. List Římanům se soustředí na pravdu, přes kterou definuje klam, na víru versus hřích. V místnosti bez oken si taky nepředstavujeme tmu v jednotkách. Když zapálíme jedinou svíčku, můžeme říct, že všechno, co NENÍ světlo svíčky, je tma. Co NENÍ z víry, je hřích. Ve své podstatě není hřích čin, ale spíš směrování a postoj srdce. Víra je důvěra v cesty a touhy Boží. Hřích je opak. Důvěra v cesty a touhy těla a světa. Izaiáš Izraelcům napsal, že Bůh nesnáší jejich „dobré skutky“, protože jejich motivy jsou temné. Postoj jejich srdce byl v protikladu s Boží podstatou.
Člověk vyzbrojený Ježíšovým odhodláním (1 Petr 4:2) „zbytek života nevěnuje tělesným touhám (vlastní vůli), ale BOŽÍ VŮLI.“ Hřích v zahradě nebyl ve snězení kousku ovoce, ale ve zpochybňování Božích motivů, proč jim to ovoce zakazoval. Hřích bylo udělat závěr, že Bůh není důvěryhodný a člověk by Ho neměl poslouchat. Ježíš tento vzorec chování přerušil tím, že obnovil absolutní poslušnost: „Ne má, ale TVÁ vůle se staň.“ Ježíš byl připraven činit Otcovu vůli za jakoukoliv cenu. Na základě toho, co vidíte na Něm, se vyzbrojte i vy stejným postojem.
Když se vyzbrojíme Kristovým postojem – poslechnout Boha za jakoukoliv cenu – celé naše soustředění se přesune z „má vůle“ (hřích) k „Jeho vůle“ (víra). Dělat dobré skutky, aniž by tím člověk trpěl, není tak hrozné. Být připraven činit Boží vůli, i když nás bude svět zostouzet za to, že děláme, co je správné – to už je jiná liga. „Naplňujte naši vůli nebo budete trpět,“ to je poselství hnutí Woke. Kromě zastrašování je tam požadavek činit vůli tohoto věku – víc než vůli Boží. Většina institucí tohoto světa, včetně mnoha církví, má jen jediný kompas, kterým se nechává v rozbouřených vodách navigovat: budu nebo nebudu trpět? Ti, kdo jsou skutečně Jeho, mají ale jiný kompas: Kristova pravdivost života a Kristovy cesty.
„Svatý Otče, dávám přednost Tvým cestám před vším ostatním. Poslouchat budu pouze Tebe. Dej mi na dnešek svou nebeskou manu, ať to zvládnu – i kdyby to znamenalo trpět za to, že budu dělat, co je správné. A zbav nás od zlého. Amen.“