Matouš 18:34-35 „Jeho pán se rozhněval a vydal ho mučitelům, dokud nezaplatí celý dluh. Totéž udělá i můj nebeský Otec vám, pokud každý ze srdce neodpustíte svému bratru.“
Jestliže se zabýváme tématem odpuštění, musíme zvážit i jeho opak. Podobně jako odpuštění přináší požehnání, neodpuštění přináší prokletí, které do všeho dobrého vlévá jed. Má na nás duchovní, psychický a dokonce i fyzický dopad. Opravdu. Prostoupí člověka jako nemoc až do morku kostí. Podobenství o služebníkovi, který odmítl odpustit, začíná obrovským, nesplatitelným dluhem. Ten dluh je mu odpuštěn, ale on sám odmítne odpustit nesrovnatelně menší dluh. Jeho příběh končí tragicky, kdy končí znovu s dluhem, který nedokáže splatit. Podobenství jednoduše vysvětluje Boží zákon: máme-li žít v odpuštění, musíme se naučit odpouštět! Není to rada, není to něco, kde si můžeme vybrat, je to vážné varování.
V poslední době vidím mezi křesťany trend odvracet se od víry v Ježíše. Takoví lidé se nejen vzdávají víry, ale stávají se z nich zarytí nepřátelé Boha a všeho křesťanského. Co je přivedlo do takového extrému? Domnívám se, že to má kořeny v prokletí z neodpuštění. Některé zranili jiní křesťané a nebyli ochotni jim odpustit. Jiní se naštvali na Boha kvůli věcem, kterým ve světě nerozumějí. Každé nevyřešené zranění může člověka uvěznit v utrpení. Tím, že se lidé rozhodnou pro prokletí, jsou okradeni o léčivou moc odpuštění a končí zase na začátku, plní bídy a s dluhem, který Bohu nemohou nikdy splatit.
Svět je plný nenávisti a urážek. Mnoho křesťanů se nechává do tohoto neštěstí strhnout. Člověk si musí dávat pozor, aby si vybral požehnání a ne prokletí. Odpouštět druhým není snadné, někdy se zdá nemožné. V takovém případě vyžaduje odpuštění modlitbu, rozjímání a připomenutí si našeho vlastního dluhu, který nám byl odpuštěn. Když dovolíme, aby byla naše vůle ukřižována spolu s Kristem, začnou se rozlévat vlny milosrdenství a odpuštění, které přináší požehnání. Můžeme doufat, že takové požehnání pomůže tomu, komu jsme odpustili, rozhodně ale ovlivní nás. Zbavuje nás břemen, která nejsme schopni nést, do duše vnáší život. Stejně jako ten vonný olej, který žena vylila na Ježíše, je i odpuštění nákladným projevem naší víry. Odpouštíme s vědomím, že i nám bylo odpuštěno!