Jakub 1:5 Schází-li někomu z vás moudrost, ať žádá Boha, a ten mu ji dá – je přece štědrý ke všem a bez výhrad.
Často si se svými staršími kluky sednu na chlapské popovídání. Mým cílem je vytvořit jim prostor, kde budou moci dozrávat v čestné muže. Kromě rodiny za mnou přicházejí pro radu i přátelé. Když jsem se v poslední době snažil rodině i přátelům radit, rozpoznal jsem v tom určitý vzorec. Mluvím a Duch svatý mi do mysli vkládá myšlenky – včetně veršů, které jsem četl, moudrostí, které jsem slyšel a nápadů, které přicházejí právě v daném okamžiku. Moudrost shůry přichází, když na základě touhy pomoci lidem, které mám rád, taky jednám.
„Schází-li někomu z vás moudrost, ať žádá Boha…“ Žádat Boha je něco víc, než se jen modlit. Znamená to vstupovat do takových důležitých rozhovorů s pokorou a vědomím, že asi nebudu mít správné odpovědi, ale Bůh je má. Přinášet moudrost není jen přinášet odpovědi. Znamená to klást dobré a upřímné otázky s vědomím, že Duch svatý je přítomen, aby poskytl vhled všem. Překvapuje mě, jakou moudrost dokážou lidé objevit, když jim někdo klade upřímné otázky.
Hloupé rady většinou nepřicházejí od lidí, kteří se považují za nemoudré. Přicházejí od těch, kdo jsou ve vlastních očích moudří. Moudrosti shůry se nedočkáte od lidí, kteří si myslí, že odpověď znají, ale ze srdcí, v nichž je pokora a víra: pokora, která připomíná že jim schází moudrost, a víra, že Bůh dá svou modrost těm, kdo o ni budou žádat. Je to ode mě skutek víry, když si sednu s kluky, z nichž se stávají chlapi, začneme povídat o životě a já doufám, že se mi podaří zasít jim do srdce semínka moudrosti. Boží moudrost světu zoufale schází. Nemůžeme rozdávat včerejší manu (moudrosti, které známe z dřívějška). Do takových rozhovorů se však můžeme pustit s vědomím vlastní nedostatečnosti a s vírou, že Ježíš bude s námi a dá nám živá slova moudrosti pro dnešní den. A On to překvapivě dělá!