Žalm 51:17 Oběť, po níž Bůh touží, je pokorný duch. Bože, ty neodmítneš kajícné a pokorné srdce.
Když prorok Nátan vyprávěl králi Davidovi příběh o boháči, který připravil chudáka o jedinou ovci, kterou měl, krále to rozlítilo. Chtěl, aby byl ten boháč potrestán. „Měl by zemřít!“ Na to mu Nátan odpověděl: „Tím boháčem jsi ty.“ 51. žalm je krásnou modlitbou, kterou David napsal, když prosil o milost. Když vidíme všechnu tu nespravedlnost světa, je lákavé volat po spravedlnosti a trestu. Teprve když pochopíme, že na vině jsme všichni, může naše arogance a vlastní spravedlnost uvolnit místo skutečné oběti, po níž Bůh touží: pokornému a kajícnému srdci. Raději, než volat po zatracení, bychom měli být hlasy volajícími po slitování – s vědomím, že sami potřebujeme milost. A udílení milosti je Boží radostí.
Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství.
Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha.
Jen mě neodvrhuj od své tváře, ducha svého svatého mi neber!
Dej, znovu ať zažívám radost z tvé spásy.
Kdybych ti předložil zápalnou oběť, neměl bys v ní zalíbení.
Oběť, po níž toužíš, je pokorný duch. Bože, ty neodmítneš kajícné a pokorné srdce.
Všude kolem znějí rozhořčené hlasy volající po soudu a zatracení. Když podobně jako onen král zapomeneme, že sami potřebujeme milost, máme tendenci zatracovat. Nezapomínejme, že máme být hlasy volající po smilování! Měrou, jakou budeme vyžadovat odsouzení, budeme odsouzeni. Měrou, jakou budeme prosit o milost pro druhé, bude naměřeno i nám. Kéž nám dá Bůh moudrost pokořit se a modlit: „Smiluj se, Bože, nad hříšníkem, jako jsem já.“