Skutky 4:2-3 Když Petr a Jan ještě mluvili k lidu, přišli na ně kněží s velitelem chrámové stráže a saduceji, rozhořčeni, že učí lid a hlásají, že v Ježíši je vzkříšení z mrtvých. Chopili se jich a vsadili je do vězení.
Když k domu dorazí policejní vozy s majáčky, nejspíš došlo k nějakému trestnému činu a policie přijela zatknout pachatele. V Jeruzalémě dorazila chrámová policie, aby zatkla Petra a Jana: byli jednoznačně nebezpeční. Hlásali nové, podvratné učení. Nešlo o svržení římské nadvlády ani o útok na náboženské vůdce: Petr s Janem vyhlašovali, že by se lidé měli pohlédnout až za zklamání tohoto světa – na budoucí naději: vzkříšení a věčný život skrze Ježíše.
Šlo o nebezpečné učení, protože přinášelo svobodu. Ti, kdo mu uvěřili, mohli přestat očekávat konečné naplnění už od tohoto života. Mohli se začít dívat za osobní křivdy a odpustit. Zklamání už nebylo tak devastující. Takoví lidé dokázali unést v životě jakékoliv utrpení a říct: „V Ježíši bolest překonám a vydržím.“ Taková změna v očekáváních dokázala z těch, kdo chtěli jen brát, udělat ty, kdo chtějí dávat. Pokud takto lidé opravdu věřili, mohli mít zásadní a pozitivní vliv na tento svět.
Když to Petr a Jan v chrámu učili, poslouchalo hodně lidí a 5000 z nich uvěřilo! Ten, jehož existence na zemi je téměř dokonalá, si bude lámat hlavu nad tím, jak je to možné. Avšak lidé utiskovaní, vyčerpaní nebo zklamaní z nedodržených slibů tohoto světa – taková srdce přijímají křesťanské poselství s radostí. Od samého začátku je úhelným kamenem této víry vzkříšení z mrtvých. Ježíš řekl, že v tomto životě budeme mít problémy, ale v něm budeme mít útěchu i sílu. O něco později… vše je učiněno nové, život, který jsme si ani neuměli představit – pod spravedlivou a milosrdnou vládou našeho Pána! Jestliže teď máme málo, můžeme se radovat, že nás aspoň nic nerozptyluje od Boží cesty. Jestliže máme hodně, měli bychom si hlídat srdce, aby se nenechalo svést, protože náš pravý poklad není tady. Je v bezpečí u něho.