Římanům 8:38-39 Jsem si jist, že smrt ani život, andělé ani démoni, věci přítomné ani budoucí, žádná moc, výšina ani hlubina ani nic jiného v celém stvoření nás nemůže oddělit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Radikální prohlášení! Je smutné, že jsem ho často slyšel použité na podporu názoru, že i když budeme dál žít v hříchu, stejně skončíme na věčnost v Boží přítomnosti. V 8. kapitole začíná apoštol Pavel našimi slabostmi a tím, že není žádné odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu, píše ale také, že „Nejsme už povinni žít podle těla. Žijete-li podle těla, zemřete. Budete-li ale umrtvovat skutky těla Duchem, budete žít.“ (Řím 8:18)
Verše 38 a 39 souvisejí spíš s pronásledováním a utrpením. V 18. verši Pavel začíná: „Mám totiž za to, že naše nynější utrpení nejsou srovnatelná se slávou, která se na nás má zjevit.“ Odsouzení, o kterém mluví 34. verš, je pozemské odsouzení. Podívejme se na to v kontextu:
Neušetřil svého vlastního Syna, ale vydal ho za nás za všechny; jak by nám s ním tedy nedaroval i všechno ostatní? Kdo obviní Boží vyvolené? Vždyť Bůh ospravedlňuje! Kdo nás odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš zemřel, ale hlavně byl vzkříšen z mrtvých, je po Boží pravici a prosí za nás! Co nás oddělí od Kristovy lásky? Snad soužení, úzkost nebo pronásledování, hlad, nahota, nebezpečí nebo meč? Jak je psáno: „Pro tebe nás zabíjejí v kteroukoli chvíli, za ovce na porážku mají nás.“ V tom všem ale skvěle vítězíme skrze Toho, který nás miluje! Jsem si jist, že smrt ani život, andělé ani démoni, věci přítomné ani budoucí, žádná moc, výšina ani hlubina ani nic jiného v celém stvoření nás nemůže oddělit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu. (Římanům 8:32-39)
V těchto neklidných dnech plných radikálních projevů, které se už staly standardem, může člověk snadno ztratit odvahu. Někteří lidé se bojí, že když projeví svůj názor, spustí tím útoky ze strany přátel nebo rodiny. Je možné, že některé myšlenky budou na sociálních sítích zakázané nebo dostanou nálepku „hate-speech“. Proto je tak důležité komunikovat v lásce a s respektem. Nesmíme dovolit, aby naše emoce nebo jednání zdiskreditovaly Krista. Zároveň ale máme být odvážní a přesvědčiví. Neznám v západní kultuře nikoho, kdo by musel za projevení toho, čemu věří, prolít krev. Bez ohledu na to, co se ve světě stane nebo nakolik se věci změní, NIC nás nemůže oddělit od Boží lásky v Kristu Ježíši. To samo o sobě by nám mělo dodat dostatek odvahy dělat a říkat to, o čem víme, že je to správné.