Genesis 3:5 (Had řekl:) „Bůh ale ví, že jakmile pojíte z toho stromu, otevřou se vám oči a budete jako Bůh: budete znát dobro i zlo.“
Když jsem byl kluk, byl jsem přesvědčený, že jedno z přikázání je zastaralé a v podstatě zbytečné: modlářství. To bylo potřeba pro staré pohanské kultury a zaostalé národy, ale ne dnes v moderní kultuře – a už vůbec ne v té křesťanské. Neznal jsem nikoho, koho by lákalo si doma postavit nějakou modlu a klanět se jí. Ukázalo se ale, že přikázání proti modlářství je jedním z nejrelevantnějších a nejvýraznějších ze všech deseti – obzvlášť proto, že navazuje na to první a zdůrazňuje ho (nebudeš mít jiných bohů). V zahradě Eden neuctívali ovoce, hada ani strom. Byla to touha být bohy. To je sama podstata hříchu.
Svým jednáním první lidský pár uctíval „právo“ vybrat si vlastní cestu: rozhodovat, co je dobré a co zlé bez ohledu na to, co k tomu řekl Bůh. Naslouchali hlasu pokušitele: „To Bůh určitě neměl na mysli.“ A tou lží se nechali svést. Uctívali realitu, kterou prezentovala. Zatoužili, aby se lež stala pravdou. Stáli o to víc než o svého Stvořitele.
V dnešní kultuře existuje trend stejně zhoubný jako ta nabídka v zahradě Eden. „Sám rozhodneš, co pro tebe která část Písma znamená a která je pro tebe důležitá. Sám si rozhodneš, jakého jsi pohlaví. Ty rozhodneš, co je hřích a co ne. Sám to přece musíš vědět nejlíp!” Existuje ale i opačná a mnohem jemnější strana stejného pokušení. Když jsou Kristovské způsoby (milovat, dávat, snášet druhé a modlit se za nepřátele) těžké nebo nepohodlné, je lákavé říct: „To tak Bůh určitě nemyslel.“ Mám právo určit, do jaké míry se Boží slova vztahují na mou situaci.”
To pro mě bývá těžké, často v tom klopýtám, ale i tak toužím po tom, abych nade všechno ostatní spoléhal na Boha a poslouchal Jeho vůli!