Matouš 7:14 Těsná brána a těžká cesta však vede k životu a málokdo ji nachází.
Kniha skutků uvádí, že v horní místnosti v Jeruzalémě bylo shromážděných pouhých 120 věřících. Syn Boží, tvůrce zázraků, který uzdravoval chromé, slepé, malomocné a dokonce křísil lidi z mrtvých, nebyl zrovna nejlepší církevní organizátor. Urážel vůdce, kteří by bývali mohli jeho službu skvěle propagovat. Jan zaznamenal, že než by jakkoliv upravoval své nesnadné poselství, raději poslal zástup svých následovníků domů. Jestli bylo jeho cílem založit hnutí, dělal to strašně nemotorně. Jestli ale bylo jeho posláním představit skutečné Boží království a pozvat lidi, ať do něho vejdou, byl by falešným hlasatelem, kdyby pravdu jakkoliv upravoval, jen aby získal příznivce.
Mnoho lidí by se rádo přidalo k církvi, jakou si před Ježíšovou smrtí představoval Petr: církvi radikálních a vášnivých bojovníků za Boha, nasazených ve svaté válce a umírajících pro Krista s mečem v ruce při obhajování spravedlnosti. Petr pak uhnul a Krista hořce zapřel – to když viděl, jak je Ježíš falešně obviněn, ale nebrání se, stává se rohožkou pro ty, kdo si o něj chtějí otřít nohy, a bez námitek pokládá svůj život. Někteří při pohledu na takové křesťanství říkají, že je slabošské a patetické. Chtějí vítězit svými argumenty v debatách, bystrostí mysli a znalostmi, jak se efektivně prezentovat na sociálních sítích. Podobně jako Petr, když slyším Kristovo volání všech následovníků, slova našeho Mistra mi moc nesedí: cesta je to těžká.
Církev není organizací vysílající misionáře. Je sama tím tělem vyslaným do temného světa být pro současnou generaci ukázkou Kristovy přirozenosti. Když Petr viděl Ježíše, jak pokládá svůj život, otřáslo jím to až do základů. Jestli se rozhodne Ježíše následovat, čeká se od něho totéž – a taková cesta je víc než těžká. Tou zásadní výzvou oněch 120 jeruzalémských věřících nebylo, jak světu ukázat Boží lásku, ale spíš, jak přesvědčit ty 3000 nově obrácených (kteří se připojili k církvi o Letnicích), že se sami mají stát ukázkou Boží obětavé lásky. Apoštol Pavel napsal, že se máme stát živou obětí spálenou na oltáři služby. Když to domyslíte, je div, že se v horní místnosti vůbec našlo těch 120. Jestli kývneme na to, že budeme Krista skutečně následovat, že svůj život položíme jako rohožku a necháme se zašlapat, to budeme muset opravdu věřit, že Ježíš je Bůh a že je schopen použít naši obětovanou pýchu, vůli a vlastní práva – vlastně náš život – k tomu, že k sobě přivede další. A taková víra je opravdu těžká.