Přísloví 6:23 Vždyť přikázání jsou jako lampa a vyučování jako světlo, domluvy a kárání jsou cestou k životu.
Bible je v otázce kárání naprosto upřímná – nikdo ho nemá rád. Kárání a napomínání působí na naši svéhlavou duši jako smirkový papír. Tak si raději necháme namluvit, že je můžeme vynechat – i když nás vedou k životu.
Pak si řeknete: „Proč jen jsem nenáviděl poučení, proč domlouváním pohrdlo moje srdce!
Proč jsem neposlouchal svoje učitele, proč jsem vychovatelům sluchu nedopřál!
Jak rychle jsem se octl v nejhorší bídě.“ (Přísloví 5:12-14)
Napomínání není příjemné, ale v životě tech, kdo takový trénink připustí, nese výborné ovoce. Jedním z problémů, který vidím na moderním křesťanství, je, že mnoho věřících vyrůstalo jen s vybranými částmi zprávy o spasení – bez jediného slova o domluvě a kárání. Mnozí pak mají pocit, že pod Kristovou milostí mají právo si žít život po svém, tedy sobecky. Taková zpráva o milosti odříznutá od kořenů kázně roste rychle, ale ovoce nenese. O Ježíši je psáno, že důvod, proč má jméno nad každé jiné jméno, je, že poslouchal Otce – až k smrti. Pro mnoho lidí, kteří říkají, že patří Kristu, je ale poslušnost vůči spravedlivému jednání neznámým pojmem.
Opatruj, synu, otcova přikázání, od matčiných pokynů se nevzdaluj. Natrvalo si je připoutej k srdci, ovaž si je kolem krku. Kamkoli půjdeš, povedou tě, kdykoli ulehneš, budou tě střežit, jakmile procitneš, budou s tebou mluvit. Vždyť přikázání jsou jako lampa a vyučování jako světlo, domluvy a kárání jsou cestou k životu.(Přísloví 6:20-23)