Jan 13:36 Petr se ptal: „Pane, kam odcházíš?“ Ježíš odpověděl: „Kam já jdu, tam mne nyní následovat nemůžeš; budeš mne však následovat později.“
V kontextu Jana 13 a14 je snadno poznat, že Ježíš mluví o věčnosti – že on musí jít první a připravit pro nás místo, abychom mohli jít později za ním. V tom rozhovoru s Petrem je ale ještě jeden hlubší prvek: kříž. Pár hodin po tomto povídání s učedníky Ježíš zahájil svou dlouhou cestu na kříž. Stvořitel dovolil být falešně obviněn, odsouzen jako zločinec a popraven nejbolestivějším a nejvíce ponižujícím způsobem – to vše, aby odpustil svým nepřátelům. Petr si ani nemohl představit oběť, kterou byl Ježíš ochoten přinést, a stejně tak ani to, jak nemožné je Ježíše následovat. Když si uvědomil, že ten, který přikazoval vlnám na moři, pokládá svůj život bez boje, popřel, že ho vůbec zná. Po pár týdnech vzkříšený Kristus Petrovi zjevil, že i on zemře podobnou smrtí jako mučedník. Pak Ježíš řekl: „Následuj mě.“ Petr prošel cestou proměny, která mu umožnila vykonat dílo, které by z vlastní síly nikdy nezvládl.
I když jsou naše schopnosti a talent darem od Boha, pokud na ně spoléháme, odvádí nás to, podobně jako Petra, od následování Krista. Pavel řekl: „A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova.“ (2. Korintským 12:9) Spoléhání na vlastní síly musí být rozdrceno na kříži. Z vlastní síly budujeme církve, kde se učí, jak se vyhnout kříži. Z vlastní síly jsme schopni vykonat úžasnou charitativní práci, která ale přinese složitější problémy, než ty, které jsme chtěli vyřešit. Vlastní silou často způsobujeme, že druzí začnou doufat, že mohou být stejně silní, bohatí a soběstační jako my. To je falešné evangelium.
Samozřejmě, že své dary máme používat pro jeho slávu. Můžeme-li mluvit, máme mluvit jako Kristovi služebníci. Jsme-li obdarovaní v matematice, vědě, umění nebo schopnosti kázat, měli bychom se tomu v jeho jménu věnovat. Největší slávu mu ale přinášíme ve svých slabostech. Podobně jako Petr si často myslíme, že jsme připraveni vykonat Boží záměry. Jsme vždy ochotní oslavit Boha svými schopnostmi a líbí se nám, když pak lidé o nás dobře mluví. Pokud ale trpíme za to, že děláme to, co je správné, a nemáme sílu dál stát, když nás vylijí jako oběť, pak ve své slabosti můžeme říct: „To všechno on! Já jsem slabý, ale on je schopen udělat mnohem víc, než co si já kdy dokážu představit. Bohu buď sláva!“ To je to tajemství evangelia, když říká, že z vlastní síly nemůžeme Krista následovat, ale později ve slabosti, kdy už zbyla jen jeho síla, to jde!