Lukáš 14:25 Šly s ním velké zástupy. Obrátil se a řekl jim.
Klíčem k tomuto textu ze 14. kapitoly Lukášova evangelia je volba slov. Tito lidé s ním šli, tedy cestovali, chodili. Byli ve stavu jakéhosi „věčného chození“ bez plánu na svatbu. Ježíš se k nim otočil a řekl: „Doba ‚oťukávání‘ je pryč. Je čas se závazně rozhodnout!“ Aby jim pomohl pochopit vážnost svého volání, předložil před ně tři výzvy:
(verš 26) „Nepřestaneš-li lpět na vlastní rodině a svém životě, nemůžeš být mým učedníkem.“
(verš 27) „Nejsi-li ochoten nést svůj kříž a jít za mnou, nemůžeš být mým učedníkem.“
(verš 33) „Nejsi-li ochoten se zříct všeho, co vlastníš, nemůžeš být mým učedníkem.“
Před takovými požadavky neobstojí žádné povrchní námitky, člověka nutí se rozhodnout. Křesťanství podle Ježíše vyžaduje kompletní odevzdanost. Pokud mi rodina brání v ochotě postavit se za Krista, můj život bude mít spíš příchuť světa než Krista. Pokud nejsem ochoten za Krista položit život, trpět za druhé nebo být nespravedlivě pronásledován, můj život postrádá příchuť trpícího Božího Syna. Pokud mi v následování brání strach, že přijdu o nějaký majetek nebo kus pohodlí, budu chutnat stejně jako ti, kdo si hlídají svůj pohodlný život.
Těmito provokativními výroky Ježíš záměrně vyvolal nepohodu, která si říkala o jednu ze dvou reakcí. Je to stejná výzva, jakou dal vzkříšený Mesiáš laodicejské církvi v knize Zjevení: Nebuďte vlažní! Buďte horcí nebo studení, aby svět jasně poznal, kde stojíte a s kým stojíte. Je čas na zásadní rozhodnutí.