Matouš 2:2-3 (Mudrci z východu se ptali:) „Kde je ten narozený židovský král?. Spatřili jsme na jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“ Když se to doslechl král Herodes, velmi se rozrušil a s ním celý Jeruzalém.
Herodes byl pro Židy právoplatným králem, ne? Nebyl. Za krále Judeje ho vybral a dosadil císař v době, kdy v Judeji vládnul jiný král. Herodes bojoval na straně Říma za svržení legitimního židovského krále. Nakonec vedl pro Římany armádu, která Jeruzalém přemohla. Bohatým a mocným v Jeruzalémě, kteří se proti němu postavili, zkonfiskoval půdu i majetek. Naopak finančně odměňoval ty, kdo ho podporovali. Ostatní děti Izraele trpěly, protože na ně Herodes uvalil těžké daně na podporu Říma. Za Heroda nebyl Jeruzalém okupovaným městem, stal se spíš prodlouženou rukou Říma, odkud se dohlíželo na okupaci zbytku Judeje. I když byli zvýhodnění Judejci vnějšími projevy děti Izraele, jejich srdce patřila Římu – ne Bohu. Tím ‚Římem‘ byl Herodes a jeho spojenci. Proto je tak znepokojila ona zpráva mudrců z východu. Hodně investovali do království tohoto světa a byli připraveni se postavit proti komukoliv a čemukoliv, co by jim ho mohlo ohrozit nebo nastolit království jiné… i kdyby to mělo být království Boží.
Pro ty, kdo toho mají v tomto světě málo – ať už jde o naději, majetek nebo cokoliv jiného – je zpráva o Božím království zprávou vítanou. Pro Heroda, jeho spojence nebo i toho mladého vládce, který tak bytostně přilnul k systému tohoto světa, byl však Ježíš bolestivou hrozbou. Takový ‚Řím‘ dokáže snadno zachvátit srdce lidí žijících v luxusu. Právě proto si musíme srdce tak hlídat a předat ho do správy Králi králů. Pokud jsou naše poklady pozemské, už jen myšlenka na Kristův návrat může být bolavá. Jsou-li ale naše poklady nebeské, budeme zde na zemi ochotně pracovat na Jeho polích a radovat se při vzpomínce na Jeho návrat. Buďme moudří a položme Mu své pozemské poklady k nohám, ať můžeme mít z každé myšlenky na Jeho návrat jen radost!