Micheáš 7:3 Rozhodli se být mistry v páchání zla. Úředníci a soudci si říkají o úplatky, privilegovaní mají své nároky a ti, kdo nás zastupují, udělají cokoliv, aby tyto nároky uspokojili.
Někteří lidé tvrdí, že Bible nemá v současnosti už co říct. Tyto Micheášovy myšlenky ale znějí, jako kdyby byly napsány až pro naši dobu: volají poblouzněné a vzpurné k pokání.
Micheáš 7:
Zbožní ze země vyhynuli, jediný člověk není poctivý. Všichni číhají, jak prolévat krev, líčí pasti na svou vlastní rodinu. Nejlepší z nich jsou jako trní, i ten nejzbožnější z nich je nebezpečnější než plot z trní. Postavili jste stráže, abyste unikli v soudný den. Je pozdě, den zúčtování je už za dveřmi.
Nespoléhejte na přátele, nevěřte svým společníkům. Nesděluj svá tajemství ani ženě, co máš v náručí. Syn pohrdá svým otcem, dcera se staví proti matce – člověk má nepřátele ve vlastní rodině.
Já ale vyhlížím Hospodina, čekám na Boha, který mě zachrání. Můj Bůh vyslyší mé zoufalé volání! Kdo je Bůh jako ty? Kdo odpouští viny a promíjí vzpurnost těch, kdo ve Tvém národě ještě zůstali? Nezůstáváš rozhněvaný navždycky, neboť rád projevuješ své neochvějné milosrdenství. Znovu se nad námi slituješ, přemůžeš naše provinění, všechny naše hříchy smeteš hluboko do moře.
Dnes, podobně jako v babylonských dobách, se lidé prohlásili za bohy, nazývají zlo dobrem, a strhávají na zem prokletí. I my jsme plní vzpurnosti, všichni jsme sešli na scestí. Božím vzkazem k tomu je spravedlnost, soud, pokání a milosrdenství!
Chce to říkat pravdu v moudrosti, s respektem a v lásce – s veškerou pokorou – a k tomu volat k Bohu, jak to dělávali proroci. Modlit se za soud, řád a slitování. Pouze Bůh může přemoci naše zlé skutky a poblouznění a uzdravit naši zem! Smiluj se, Pane!