Marek 7:15, 21, 23 „Nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit; ale co z člověka vychází, to jej znesvěcuje. Z nitra totiž vycházejí zlé myšlenky… Všecko toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka.“
Když se rozhlédnu kolem, připadá mi, že časy jsou čím dál temnější. Na vzestupu je kriminalita, násilí a nenávist. Narůstají těžkosti a konflikty. Reaguji na to prosbami k Bohu, aby mě a mou rodinu vysvobodil od zlého. Tím „zlým“ myslím negativní činy druhých a zlo tohoto věku. Není nic špatného na tom, když člověk žádá o Boží ochranu, moje modlitby se ale v poslední době drasticky změnily. Rozjímal jsem o Kristu a Jeho slovech a uvědomil jsem si, že to zlé, na které bych si měl dávat největší pozor, nepochází zvenčí. I když mě někdo zneužije, uvězní nebo se pokusí mě zabít, tak zneuctít (hluboce duchovně ublížit) mě můžou jen mé vlastní reakce. Na zlo můžu zareagovat zlem nebo se můžu poddat Kristu a šířit Jeho světlo. Začal jsem se tedy modlit: „Vysvoboď mě od mého rozpolceného srdce a mých slabostí. Zbav mě od zlého, co mám uvnitř!”
„Nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit; ale co z člověka vychází, to jej znesvěcuje.“ Výchozím bodem bylo pro Ježíše mytí rukou před jídlem. Této příležitosti ale využil, aby pronesl hlubší duchovní pravdu: poškodit nebo zneuctít tě může jen zlo uvnitř. Pro nás, jejichž životním cílem je nechat se přetvořit do Kristovy podoby, není zlo zredukováno na opilství, žádostivost, hrabivost, pýchu, krádež a vraždu. Zlo je každé naše rozhodnutí, které nás oddaluje od cíle být víc jako Ježíš. Všechno, co není z víry. Každá chvíle, kdy dovolíme vnějším situacím vtáhnout nám srdce a mysl do trvalého strachu, pochybností, hněvu nebo nepokoje.
Zbav nás od zlého. Když budu tuto modlitbu chápat jako štít proti zlému ze světa, pak vidím sám sebe jako dobrého člověka, který potřebuje jen ochránit před hnusem a násilím světa. Nikdo z nás není spravedlivý z vlastních zásluh. Dobrý je pouze Bůh. Když si vzpomenu na utrpení našeho Pána a Jeho následovníků a když přemýšlím o tom, co napsali vůdčí postavy rané církve, narazím na nepříjemnou pravdu. Těžkosti, zničující nespravedlnost a pronásledování mě může ovlivnit negativně nebo pozitivně. Mohou u mě vyvolat reakci, která mě odvrátí od následování Kristova příkladu a ublíží mé duši. Stejně tak mě může přivést na kolena, kde budu volat po Boží síle. Protivenství může odhalit mou duchovní chudobu a vehnat mě do Boží přítomnosti, kde budu prosit o duchovní manu. A když zareaguji na temnotu světlem, co jsem zdědil, bude to svědectvím světu, že ve mně působí něco většího. Když z Boží síly přemůžu zlo svého srdce a dovolím proudit Boží milosti, pokoji a lásce, bude to důkazem, že Ježíš existuje a že zvítězil!