Matouš 5:14-15 Vy jste světlo světa. Město ležící na hoře nemůže zůstat skryto. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen a svítí všem, kdo jsou v domě.
Takových obrazů mohl Ježíš při popisování svých následovníků použít mnoho. Klidně mohl říct: „Jste kladiva, meče, podušky,“ nebo „deštníky tohoto světa.“ Každý ten předmět má svůj účel. Ježíš si zvolil světlo. Světlo je důležité a zároveň dost zvláštní. Není tak agresivní jako ty první dvě alternativy, ale ani tak pasivní jako ty druhé. Způsobuje, že lidé ve tmě vidí. Usnadňuje jim orientaci. Tam, kde je strach, přináší naději a útěchu. Když zhasnou všechna světla, stačí v pokoji jednoduchá lampa a přinese jasno a schopnost se na něco zaměřit. Ke světlu to všechny přitahuje.
Dnes ti chci pomoci si zapamatovat, že právě takovým světlem jsi a taky máš být. Když to Ježíš říkal, nemluvil ke všem. Jsi-li ale jeho následovníkem, jsou ta slova určena tobě: jsi světlo světa! Uprostřed temnoty, nejistoty a chaosu – buď tím prostým světlem! Nemluv o něm… buď jím.
Lidé nezapálí světlo a nestrčí ho pod kbelík. Kdo zapálil tvou lampu? Byl to Bůh. Přenesl ti mysl i srdce ze tmy do světla. Zapálil tě svým ohněm a dobrotou. Na tobě teď je tu lampu udržovat, aby hořela jasným plamenem, a umístit ji tak, aby dávala světlo druhým. Bez ohledu na to, co se ti děje v životě nebo co se děje ve světě, zastav se a poslechni si, co ti říká: „Ty jsi světlo světa.“ Co můžeš dnes udělat, aby zazářilo?