Spodina

1. Korintským 11:1 Napodobujte mě jako já napodobuji Krista.

V protipólové kultuře Božího království je síla s svoboda, ke které se většina křesťanů dostane jen zřídka. Jde o svobodu od omezování a očekávání světa. Není to tak, že by nám mělo být jedno, co si o nás druzí myslí, ale že naším jediným cílem by mělo být napodobování Krista. Vzdáváme se důvěry ve vlastní schopnosti a v systémy tohoto světa, abychom důvěřovali pouze Kristu. Proč si tedy chodíme pořád do světa říkat o uznání? Vidím to znovu a znovu, kolik lidí s vlivem v církvi zoufale hledá ocenění světa. Napodobují svět, touží po jeho uznání a nevědomky nás svazují přesně těmi řetězy, o které jsme tak zoufale Ježíše prosili, ať je strhne.

Podstatou křesťanství je umírání očekáváním světa, abychom mohli být živí skrze Ježíše. Takový život se žije z přesvědčení, že on je tou jedinou cestou, jedinou pravdou a jediným životem. Ta úzká pěšina života vede přesně opačným směrem než široká silnice, na kterou nás zve svět. Apoštol Pavel své duchovní děti v Korintu vyzýval, ať odloží očekávání tohoto světa (být moudří, silní a uznávaní) a přijmou zacházení jako se spodinou světa.

My jsme blázni pro Krista, vy ovšem jste v Kristu rozumní. My jsme slabí, vy silní. Vy slavní, my beze cti. Až do této chvíle trpíme hladem a žízní a nemáme co na sebe, jsme biti, jsme bez domova, s námahou pracujeme rukama. Jsme-li tupeni, žehnáme, pronásledováni neklesáme. Když nám zlořečí, odpovídáme laskavě. Jsme spodina světa, na kterou se všechno svaluje. Nepíši to proto, abych vás zahanbil, ale abych vás jako své milované děti napomenul. Prosím vás: Jednejte podle mého příkladu! 1. Korintským 4:10-16

Když tancujeme, jak tento svět píská, a uděláme chybu, zesměšní nás a odvrhne. Je to hra, která se nedá vyhrát. Svět nás zklame a my zklameme svět. Ježíš říká: „Zemřete tomuto světu. Akceptujte, že jste prach, špína a spodina – a pak mě nechejte do svého nezajímavého života plného zklamání a neúspěchů vdechnout život.“ Ti, kdo se vyvyšují budou poníženi. Ti, kdo se ponižují, budou vyvýšeni. Když očekáváme, že se s námi bude jednat jako se spodinou, a dostane se nám něčeho lepšího, je to úžasné. Když si uvědomíme, že nemáme moc co nabídnout, ale on použije náš nuzný příspěvek pro své záměry, je to zázračné. Naším svědectvím tomuto světu by nemělo být „podívejte, jak jsem úžasný,“ ale „Úžasný Ježíš – podívejte, co dělá s člověkem jako jsem já.”