Žalm 69:1 Bože, pomoz mi, voda až po krk sahá mi!
Mnozí křičí, že už stačilo. V sociálních médiích píší, že už mají po krk roušek, izolace, chaosu a nespravedlností. Když při svých každodenních procházkách volám k Bohu, často prosím o milost, abych tu emocionální nálož daného dne zvládnul. Mám rád řešení, ale Písmo někdy nabízí hořkou medicínu: ne každý lidský problém má řešení. Následovat Krista znamená snášet bezpráví. Spasení, po němž toužíme, se sice může částečně projevit už teď, ale úplně to bude až na věčnosti. Právě v časech hluboké krize mé srdce volá: „Přijď rychle, Pane Ježíši. Zachraň nás před arogancí, nenávistí a rozdělením.“ Člověka to pokořuje, když se v mnoha částech světa musí dívat na čím dál větší chaos a číst o obrovských nespravedlnostech – a přitom vědět, že s tím kromě modlitby nic nenadělá. I když chci řešení, Bůh po mě často chce, abych toho nechal, zažíval bolest, na dohled neměl žádnou odpověď a zoufale volal k němu. 69. žalm mi pomáhá na dvou úrovních: je zoufalou modlitbou krále Davida, který taky neměl na dohled žádné řešení, a prorockým, mesiánským žalmem, tj. že stejné pocity zažil i Ježíš.
Bože, pomoz mi, voda mi sahá až po krk. Hluboko klesám do bezedného bahna, proud vody mě přemáhá! Křikem jsem vyčerpán, hrdlo mě pálí, oči mám unavené od vyhlížení Boha! Těch, kdo mě bez důvodu nenávidí, je více, než mám vlasů na hlavě! Spousta je těch, kteří mě chtějí zničit, obviňují mě falešně – to, co jsem neukradl, musím vracet! Pro vlastní bratry jsem jako cizí, jednají, jako bych byl cizinec. Když se v slzách postím, urážejí mě, když místo šatů oblékám pytel, vysmívají se mi. V branách města mě pomlouvají, opilci si o mně posměšně prozpěvují. Z bahna mě vytáhni, nenech mě utonout, před těmi, kdo mě nenávidí, dej mi uniknout jako před vodní hlubinou! Hledal jsem soucit, ale zbytečně, hledal jsem utěšitele, ale nenašel. Jsem ubohý a trpím bolestí, ochraň mě a vysvoboď mě, Bože! Boží jméno pak písní oslavím, vyvyšovat je budu s vděčností. To Hospodina potěší víc než oběť. Až to uvidí ponížení, rozveselí se, vám, kdo hledáte Boha, ať srdce ožijí!
(výtah z 69. žalmu)
Jako zlomení lidé přicházíme k Ježíši nejprve s tím, že hledáme pomoc – a to je v pořádku. Křesťanství je ale mnohem hlubší než jen sobecké modlitby. Ježíš po nás nakonec chce, abychom se k němu přidali v jeho vlastním utrpení. Na zemi Ježíš netrpěl jen na kříži. Každý den trpěl pomluvy, falešná svědectví, zradu, nevíru a posměch. Trpěl jako světlo, které lidé odmítli. Trpěl s chudými, kteří byli kvůli tomu utlačovaní. Tu bolest přinášel Otci v modlitbě a nám říkal: „Nebojte se, já jsem přemohl svět.“ Přečtěte si ten žalm pro sebe i pro další, kteří se cítí, že toho mají už po krk. Netahejte to břemeno sami, přineste je Bohu. A pak ho chvalte. Ne za pozemské řešení, ale proto, že ON JE NAŠÍM SPASENÍM. Nyní i na věky! Amen!